Fotogenická, mediálně vděčná tragédie jediného přeživšího pasažéra improvizovaného voru na cestě z „ostrova svobody“ do jiného druhu svobody v USA udělala z šestiletého Eliána Gonzálese ikonu zoufalého osudu tisíců dalších Kubánců. Nyní probíhá ideologický boj o to, kdo si Eliána přisvojí, tedy zda půjde o ikonu diktaturou usoužené Kuby, nebo o ikonu schizofrenní americké politiky vůči Kubě.
Proč vlastně riskují
Málokdo byl ušetřen děsivých podrobností Eliánovy dramatické cesty do USA. Chlapec byl nalezen na Den díkůvzdání ve floridských pobřežních vodách nedaleko Fort Lauderdale, severně od Miami - kubánské metropole v USA. Ostatních asi 13 cestujících na podomácku vyrobené balsa tragicky zemřelo, a to včetně Eliánovy matky. Chlapec je od té doby v opatrování vzdálených příbuzných na Floridě, „doma“ na Kubě na něj čeká jeho biologický otec a na obou místech vládne politická hysterie kolem jeho dalšího osudu. Všeobecně opomíjenou pointou celé epizody zůstává, že Elián v ní figuruje pouze jako záminka a zástupný symbol. V samém jádru jde totiž o to, co vede Kubánce k ochotě riskovat život ve snaze překonat 145 kilometrů širokou a žraloky prošpikovanou úžinu, dělící ostrov od floridských břehů. Samotný Elián si může ve svém kontroverzním exilu leda tak krátit chvíli s tunou hraček, které se na něj za necelý měsíc pobytu v USA snesly od hodných miamských strýčků a tetiček. Čas od času ho přitom bude někdo natáčet na video.
Oběť…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu