Parlament minulý týden již podruhé neschválil návrh státního rozpočtu na příští rok. Řeč by tedy měla být o tom, jaký že byl vlastně Mertlíkův druhý návrh, zda byl vyvážený a racionální, či přesně naopak. Něco takového je ale zbytečné, kvalita rozpočtu totiž nezajímá ani většinu poslanců, ani předkladatele.
Bez zájmu, hrdosti i pýchy
Jsme teď deset let od pádu komunismu, zažili jsme deset let transformace ekonomiky. Je pozoruhodné, do jak hlubokého cynismu se česká politika propadá. V prvních letech reformy šířili její autoři osvětu, tvrdili občanům, že státní rozpočet je nejdůležitější zákon roku, perla parlamentní sezony, na které se láme chleba. A říkalo se to paradoxně i v době, kdy relativně rychle běžely reformy, kdy parlament schvaloval sérii nových klíčových zákonů. Novináři obíhali poslanecké kluby, rozpočtové výbory, zjišťovali, o co, komu a proč jde. Poslanci z rozpočtového výboru pilně běhali mezi sněmovnou a ministerstvem financí již týdny předtím, než přišel rozpočet do parlamentu. Není to jen nostalgie. Jistá atmosféra dělnosti a úcty k rozpočtu tu prostě byla. Mimochodem, rozpočet je jediný zákon, který po poslancích „nekontroluje“ Senát: přístup k jeho projednávání by měl být stavovskou hrdostí a pýchou. V souvislosti s rozpočtem jsme slýchali mnoho dalších věcí. Včasné schválení rozpočtu je prý nejdůležitější signál světu o politické stabilitě. Rozpočet se začínal projednávat v září, schválen byl zpravidla v říjnu či listopadu.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu