Život po životě

Uprostřed koncernu Vítkovice, jenž zabírá většinu stejnojmenné ostravské čtvrti, existuje výjimečné místo. Platí zde jiná pravidla než v polostátních Vítkovicích: podniká se tady pro zisk, ztráta znamená bankrot a neplacení nájemného vyhazov. Podnikatelským „inkubátorem“ BIC prošlo za pět let jeho existence osmdesát začínajících firem, které vytvořily skoro tisíc pracovních míst. „Jako patriot samozřejmě věřím, že se Vítkovice podaří zachránit,“ říká ředitel s názvem BIC Jaroslav Kunčický. Při pohledu z okna své kanceláře na panoráma železáren - budovy ze začouzených cihel, potrubí, železniční vlečku a rozsáhlé prázdné plochy - dodává: „Jako realista ale vím, že z dnešních Vítkovic zbude nanejvýš třetina. V každém případě aspoň všechny ty obrovské nevyužívané plochy najdou lepšího vlastníka.“

Nic se nezměnilo

Vítkovický koncern, v jehož areálu Kunčického BIC sídlí, prochází už od léta nejhlubší krizí své historie. Téměř 14 tisíc zaměstnanců počítá se vším: ve zpravodaji zdejších odborářů se už podruhé za sebou objevila chvála bankrotu. „Ono to není sice to nejlepší, co se může fabrice stát, ale tady v tom molochu bych to zase neviděl jako černou můru,“ píše se v listopadovém čísle. I odbory dnes uznávají, že není normální, aby si vítkovické provozy napřesrok naplánovaly ztrátu: „Pak nezbývá než to tady zavřít. A zavřít i ty, kteří to k tomuto stavu dovedli.“ Letošní ztráta Vítkovic má být rekordní - její průběžný stav koncem září byl tři…