Děkujeme, přicházejí

Výzva Děkujeme, odejděte a shromáždění na její podporu zatřásly zdejší společenskou scénou. Ve stínu hlavních hvězd - bývalých studentských revolucionářů - zůstávají jejich o deset let mladší kolegové, kteří se přitom na organizaci demonstrací a distribuci apelu podíleli nemalou měrou. Jen během minulého týdne najezdili kvůli tomu po republice stovky kilometrů, desítky hodin strávili agitací a sběrem podpisů na chodnících českých měst. Občas se k listinám stály fronty, občas se nadávalo a jednou přišel i anděl.

Šlapem dál

V místnosti studentské rady na Filozofické fakultě UK v Praze se hemží několik mladých lidí. „Petře, volá ti kontakt z Chomutova,“ křičí dívka v modrém svetru na „hlavu“ studentů Petra Kouru. Přitom zapichuje barevný špendlík do mapky zobrazující více než třicet současných center, z nichž je organizována práce kolem výzvy Děkujeme, odejděte. Telefony se ozývají každou chvíli, takřka bez přestávky bručí tiskárna. V rohu místnosti s jediným oknem sedí mladík v brýlích a pracuje na internetu, kde před časem pro výzvu vybudoval webovou kancelář. „Je neuvěřitelné, jak si s nimi rozumíme,“ říká na adresu svých mladších kolegů jedna ze studentských legend listopadové revoluce Monika Pajerová. „Udělají za nás spoustu černé práce. Bez jejich pomoci si to už nedokážu představit.“ „Běžte raději k obchodnímu domu, tam bude víc lidí,“ organizuje Kateřina Ettlerová (23) mobilem sběrače podpisů. "Nejlépe se nám daří na Národní třídě, tam…