Co řekne Moriarty

Irská politika se tradičně vytváří nejen v úředním prostředí dublinských vládních budov, v parlamentu (Dáilu), v redakcích novin a debatami v televizním studiu RTE, ale i v hospodách, restauracích a salonech místní smetánky. Ve třiapůlmilionovém národě každý zná každého a politické i kulturní osobnosti se rodí jen v určitých rodinách. V Irsku zkrátka panuje jakási obdoba demokratické oligarchie. Hospoda O'Donahue, kousek od parlamentu, je proslavená tím, že se tu večer scházejí na pintu guinnessu politici i novináři k neformální výměně názorů. Projev demokracie v praxi: každý může říci politikovi, co si o které záležitosti upřímně myslí, pod podmínkou, že to řekne civilizovaně, elegantně a vtipně. Demagog nebo blábolící ožrala je bez váhání vyprovozen na ulici.

Ze stranických fondů

Dnes hýbe ostrovem případ projednávaný Moriartyho nezávislou komisí. Ta byla ustavena proto, aby se dobrala podstaty skandálu, který ovíjí donedávna nejoblíbenějšího irského politika, Charlese Haugheye. Ten také velmi často v útulně tmavém sále parlamentní hospody vysvětloval stoupencům i protivníkům své politické názory a metody a stýkal se tam nejenom s místními umělci a intelektuály, ale i s krásnými dámami, které hostil, se kterými občas odcházel a které sem tam i bohatě obdaroval. Nikdy se však nesvěřoval ohledně finančních zdrojů, které mu během politické kariéry umožňovaly žít v nadobyčejném přepychu. Vědělo se o jeho stáji závodních koní. Vědělo se, že vlastní…