My jsme především realisté

JAROSLAV (DOMINIK) DUKA se narodil roku 1943 v Hradci Králové. Z politických důvodů nesměl studovat, po maturitě se vyučil strojním zámečníkem a až v roce 1970 dokončil bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Po vysvěcení působil v západních a severních Čechách, v roce 1975 mu režim odňal „státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti“ a pracoval v plzeňské Škodovce jako kreslič. V sedmdesátých letech tajně vstoupil do dominikánského řádu, pomáhal organizovat jeho skryté činnosti a vydávat náboženský samizdat. Za to byl v roce 1981 odsouzen na 18 měsíců. Od roku 1986 je (první tři léta tajně) proviciálem dominikánského řádu, po převratu působil také jako předseda Konference vyšších řeholních představených a odborný asistent na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V létě 1998 byl jmenován diecézním biskupem ve svém rodném městě. Spolu s Václavem Malým a Jiřím Paďourem je označován za „mladou krev“ v českém biskupském sboru.

Zažil jste ze strany komunistů hodně ústrků. Jak na tuto dobu vzpomínáte?

Vcelku bez hořkosti a nenávisti. Ne že by některé střety s komunistickým aparátem patřily k mým nejpříjemnějším zážitkům, ale člověk získal i cenné zkušenosti. My jsme navíc měli potýkání s totalitními režimy už nějak v rodině. Tatínek byl za druhé světové války v československé zahraniční armádě, takže všichni doma byli pod ostrým dohledem nacistů. Po válce jsme upadli kvůli otci zase v nemilost u komunistů. Ti jej…