Edgar Allan a Smiřický

I takové vedlejší skutečnosti, jakými jsou třeba ankety o prózu století (viz Týden č. 52) nebo zařazení do kánonické edice Česká knižnice (Zbabělci v ní přednedávnem vyšli jako první dílo žijícího autora), ukazují na centrální místo Josefa Škvoreckého v české poválečné próze. Je to dílo pravděpodobně již v tom podstatném uzavřené, ale stále ještě doplňované novými texty, které editoři přirozeně zařazují do průběžně vycházejících Spisů J. Š. Tak to bylo před dvěma lety s aktuální a poněkud bezradně pamfletickou „obranou“ Dvě vraždy v mém dvojím životě (Respekt č. 48/96) a tak to je i nyní s loni dokončeným „žertem“, pojmenovaným Nevysvětlitelný příběh aneb Vyprávění Questa Firma Sicula. Jde o text, který i v případě tak variabilního spisovatele, jakým je Škvorecký, vypadá na první pohled neobvykle: jako nějaká literární stavebnice poskládaná z průhledně mystifikujících součástek, jež si pro zábavu sestrojil a vzájemně propojil excentrický profesor literární komparatistiky na penzi, na níž se příjemně nudí, a tak se zabývá fantazírováním a la „co by kdyby“. Skutečně, čteno bez alespoň přibližného vědomí kontextu a bez jisté znalosti autorových preferencí a zálib může poslední Škvoreckého knížka působit jako výstřelek, jako něco sice „pozoruhodného“, erudovaně „složeného“, ale zároveň podivného a do sebe uzavřeného. Zkrátka jako rozmar starého literáta a učence, v každém případě pak nejméně „realistická“…