Jasná zpráva

Na čtvrteční večery nasazuje Česká televize pravá esa. Minulý týden byl však ze známých důvodů celý poněkud výjimečný. Rozumně byl tedy odsunut Major Zeman, ale snad aby úroveň mentální hladiny zůstala neporušena, připravila televize do vysílání dílo, jež zaručilo divácké vytržení stejného řádu. Polojasno, film, inscenovaný režisérem Filipem Renčem podle stejnojmenné reportážní knihy Václava Bartušky, poskytl obdobný pocit trapna, ovšem nikoli intencionálního, jak by zobrazovanému prostředí odpovídalo, nýbrž nezamýšleného, nekontrolovatelně vytékajícího ze všech pórů oné nesmírně vážné politické grotesky. Tématem, jak známo, měly být nejasnosti a záhady spjaté s událostmi na Národní třídě 17. listopadu 89, tedy „mrtvý student“, role Zifčáka a Dražské, pikle tajných služeb atd., to všechno nazíráno očima bezděčného účastníka a člena tehdejší vyšetřovací komise. To je jistě téma ještě dnes živé, ne zcela jasné a jeho objasnění se nedalo čekat ani od filmu. Přesto lze po deseti letech vyžadovat určitý odstup, a když ne odstup, pak alespoň racionální přístup, který bude brzdit sklony k hysterii. Tu bylo snad ještě možné tolerovat v předloze, již Bartuška sepsal jako jednadvacetiletý mladík, byť ne tak zcela „tabula rasa“ (byl tehdy redaktorem Mladého světa). Jeho knížka je plodem doby, dnes nanejvýš dokumentem, z něhož je nutné eliminovat právě tu protivnou sebestřednost a narcismus, dramatizování banalit, doplňovaných nesnesitelnou přitažlivostí fráze. Jenomže to…