Balkánský euroland

Klasik vojenské vědy Karl von Clausewitz proslul definicí, že válka je pokračováním politiky jinými prostředky. S trochou nadsázky by se teď mohlo na Balkáně říkat, že měnová politika je pokračováním či náhražkou války jinými prostředky. Nebo z jiného konce: zatímco ještě loni zápasily země Evropské unie o to, která z nich splní kritéria společné měny, tedy jak velký bude „euroland“, nyní se zóna společné evropské měny rozšiřuje neformálně. Německá marka - čili budoucí euro - už víceméně platí v Bosně a Hercegovině, Kosovu a Černé Hoře. Tyto případy nemůžeme házet do jednoho pytle. Bosna zavedením marky prakticky jen legalizovala již běžící praxi. V Kosovu byla marka nadekretována z rozhodnutí spojenců, okupačních sil. A Černá Hora sleduje zavedením marky nejenom hospodářské zájmy, nýbrž i další oslabení federálního pouta se Srbskem. Ale přesto se ukazují určité trendy.

Paralelně…

Podívejme se hlavně na Černou Horu. Ta nyní zavedla paralelní měnu v podobě německé marky. Chce tak uchránit svou ekonomiku (nebo to, co z ní po deseti letech válek a sankcí zbylo) před inflačními tlaky ze Srbska. Miloševičem ovládaná federální centrální banka totiž začala „léčit“ hospodářství svým oblíbeným způsobem - inflací. Od konce války v Kosovu klesl dinár na setinu své hodnoty. V systému paralelní měny se mohou veškeré platby provádět v dinárech nebo v markách, podle kurzu, který určí černohorská vláda dle potřeby (v krajním, ale ne nepravděpodobném případě i…