0:00
0:00
15. 11. 19996 minut

Deset let po zázraku

Astronaut

Před deseti lety jsme měli obrovské štěstí, zažili jsme zázrak. Padla berlínská zeď, praskl krunýř zdánlivě nezničitelného sovětského impéria a také českoslovenští komunisté vyklidili prostor. Nebyli připraveni na odpor, který se proti nim zvedl. Nečekali, že lidé v sobě po čtyřiceti letech útlaku ještě najdou sílu protestovat. A právě fakt, že společnost naučená podezíravosti a opatrnosti odhodila strach, byl zázračný. Díky němu jsme na konci roku 89 přestali být lokaji nepřátel svobody.

Jednou to praskne

↓ INZERCE

Radost, kterou občané Československa prožívali v listopadu 89, pochopí jen ten, kdo zažil komunismus, jeho šeď, strach a věčné kádrování. Odlišit se, mít svůj názor, říct pravdu byl hřích, za který se zavíralo. A lidé věděli, co komunisté dovedou: vraždit, mučit, terorizovat, lámat páteř. Nejlépe bylo mlčet aspoň na veřejnosti. Uvnitř si většina myslela: Já k nim nepatřím, já kdybych mohl, já bych uměl být svobodný. A mnozí doufali, že „to jednou praskne“ - probudíme se a budeme se mít jako ti na Západě, budeme brát stejné platy a jezdit volně po světě. Před deseti roky v Československu revoluce příliš nezuřila. Komunisté se po pádu sovětského impéria zhroutili. Rychle byly vybudovány nové demokratické instituce a lidé si poprvé po čtyřiceti letech mohli podle svého zvolit politické zástupce. Svobodné volby byly logicky chápány jako vrchol demokracie. Najednou tu nebyla ta jedna strana s téměř stoprocentní ustrašenou podporou, ale výběr.…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články