Učitelův ideál

Ankety jsou většinou k tomu, aby hodně lidí povrchně odpovědělo na povrchní otázku, přičemž se čtenář někdy pobaví. S jednou takovou akcí bylo možné se seznámit v úterních Lidových novinách: čtrnáct politiků-funkcionářů tam odpovědělo na otázky, jaký je jejich oblíbený umělec a koho by si chtěli vzít za maskota, až zase budou sbírat hlasy. Politici, jak se dalo čekat, většinou odpovídají podle toho, co vidí v sobotních estrádách v televizi, kde sami často vystupují. V tomto duchu dorůstá i generace nadějných politiků, jejichž kulturní obzor tvoří Jan Nedvěd a Karel Gott (Stanislav Gross), Daniel Hůlka (Zdeněk Škromach) nebo televizní komici Dejdar a Donutil (Ivan Langer). Slovo „umělec“ jim téměř výhradně splývá s osobou ze šoubyznysu, se zpěvákem středního proudu nebo s televizním hercem komického typu. Nic proti tomu, každý nechť si svůj vnitřní svět buduje dle své nátury a svých potřeb. Politik za svou kariéru ostatně nevděčí dobrému vkusu, ten by mu spíš jenom překážel, nýbrž tomu, jak se jeví svému okolí. Takže je vlastně vše v pořádku: politici jsou v souladu s většinou a s výsledky Zlatého slavíka. Někdo v tom může hledat znaky bytostného demokratismu a lidovosti zdejších poměrů, jiný se může třeba tiše ptát, zda ubohý kulturní horizont politických funkcionářů nějakým způsobem nesouvisí s ubohými poměry politickými, jejichž jsou součástí a jež produkují. Odpověď jedné persony však stojí za zaznamenání. Jedná se o ministra školství, o kterém nebývá mnoho slyšet,…