Revoluce zapomněla sežrat své děti

Odvolat špatnou vládu a nastolit novou: evergreen podzimní sezony se i minulý týden udržel na prvních stránkách zpravodajství a úspěšně soutěžil se skandály premiéra Zemana a jeho ministrů. Tentokrát debata o změně kabinetu přinesla i něco pozitivního. Je stále jasnější, že současní straničtí lídři jen předstírají demokratickou politiku. Už víme, že krize neskončí, dokud oni osobně nezmizí z parlamentu.

Příznaky choroby

Před týdnem spolu neúspěšně jednali Kasal s Klausem, poslanci čtyřkoalice vyzvali kolegy z ODS i ČSSD ke svržení vlády, což Klaus i Zeman odmítli, pravice žádá odchod ministra zdravotnictví a ODS pozvala ostatní demokratické strany k jednání u kulatého stolu. Zeman návrh pochválil, čtyřkoalice si vzala čas na rozmyšlenou, což v obou případech nic neznamená, protože se stejně nic dalšího nestane. Při letmém pohledu se zdá, že u nás probíhá demokratická debata, a o té je známo, že často odhalí nečekaně dobrá východiska z krize. Proč tedy u nás žádná nejsou a v nejbližší době zřejmě ani nebudou? I povrchní pozorovatel diskusí v parlamentu pochopí pravý důvod: jednání o nové vládě bere jen málokdo vážně. Vedou se jen na jediné, nejvyšší úrovni šéfů stran. Ti pak výsledky občanům a straníkům jen oznámí, případně dohlédnou, aby nikdo neprotestoval. Nejde jen o to, že Zeman s Klausem (i s Rumlem a Kasalem) sotva přijdou na něco lepšího než za posledních osmnáct měsíců. Důležitější je najít příčinu, proč tuzemská politická diskuse není…