Sen o zdravém městě

Je tomu už rok, co Brno vstoupilo do elitní skupinky devětatřiceti ukázkových měst, které Světová zdravotnická organizace (WHO) dává ostatním za vzor. Zařadilo se tak například do společnosti Tokia, Madridu, Kodaně či Rotterdamu, obcí vybraných WHO před patnácti lety ze zhruba tisícovky zájemců. Když brněnští radní přihlásili své město v roce 1994 do mezinárodního projektu Zdravé město, zavázali se tím „zkvalitnit a ozdravit život svých voličů“. Ale mýlil by se ten, kdo si pod tím představuje třeba pravidelnou lékařskou péči. Kromě staveb, jako je desetikilometrová stezka zdraví či kontaktní klub mládeže, přinesla účast v projektu Zdravé město do moravské metropole hlavně jednu dříve nevídanou novinku: úředníci se začali učit slušnému vztahu k občanům, začali se zajímat o jejich představy a podněcovat je, aby svou vůli a své touhy co nejvíc vyjadřovali veřejně.

Radní sobě

Počátkem osmdesátých let dostala Světová zdravotnická organizace výzkumy prokazující, že příčinou až šedesáti procent nemocí je nezdravý životní styl. Ve snaze změnit věci k lepšímu vypracovala WHO v roce 1984 projekt Zdraví pro všechny, který obsahoval návody, jak měnit životní návyky či jak se zbavovat ničivých. Z tohoto projektu se pak zrodil pokus ovlivňovat závadné trendy rovnou na komunální úrovni. V roce 1986 odstartovalo celosvětovou akci Zdravé město jedenáct obcí, které vyjádřily ochotu zlepšovat své ekologické, kulturní, sportovní i zdravotní podmínky. To vše za…