Doslova na poslední chvíli podepsal předminulý týden šéf Národní galerie Milan Knížák smlouvu se zástupci rodiny Waldesů, podle níž stát odkoupí za rekordní sumu dvacet vzácných obrazů, které továrník a sběratel Jindřich Waldes (1876–1941), zakladatel sbírky, shromáždil dávno před druhou světovou válkou. Je to významný pokrok v dlouhotrvajícím restitučním sporu, jenž charakterizoval zdejší vztah státu k soukromému vlastnictví i k umění.
Neobvyklé přátelství
Případ soukromé umělecké Waldesovy sbírky je pouhým zrnkem písku ve velké hromadě restitučních problémů. Sbírku shromáždil továrník Jindřich Waldes, kterému patřila továrna Waldes a spol., později přejmenovaná po jednom z nejznámějších výrobků - patentce - na Koh-i-noor. Waldes byl podobně jako Baťa „selfmademan“, který se z vyučeného zámečníka vypracoval na velkopodnikatele, jehož továrny fungovaly po celém světě. Specializoval se na kovová spínadla, spínací špendlíky, spony a jeho knoflíkářská vášeň jej vedla k otevření Muzea šatních spínadel v roce 1918 poblíž továrny ve Vršovicích, kde se objevovaly například i unikátní zámečky gotických pásů cudnosti. V souvislosti s muzeem přišel Waldes do styku s teoretiky umění a jejich prostřednictvím se seznámil i s umělci, které podporoval - tak zřejmě začala vznikat jeho soukromá obrazárna. Nakupoval díla uznávaných českých mistrů (Karla Purkyně, Vojtěcha Hynaise, Julia Mařáka), ale i věci málo známých či neznámých autorů. S malířem Františkem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu