Opona se zvedla v Berlíně

Dvacetiletá rodačka z Postupimi Julia Langbeinová patří k té části východoněmecké společnosti, která brzké kulatiny pádu berlínské zdi bude prožívat bez velkých emocí. Nedávno si našla dvoupokojový byt v západoberlínském Kreuzbergu, studuje politologii a amerikanistiku na západoberlínské Svobodné univerzitě, příležitostně pracuje pro západoberlínskou Evropskou akademii. Na východ města jezdí maximálně do kaváren a galerií bohémské čtvrti Prenzlauer Berg. Zeď je pro ni dávnou minulostí a dnešní svobodné poměry chápe jako samozřejmost. Na otázku, zda je podobný přístup obyvatel východní části Berlína běžný, či se týká jen komunismem nezatížené mladé generace, neexistuje jednoznačná odpověď. Skeptici poukazují na to, že Honeckerovi krajané čím dál víc volí postkomunistické populisty PDS. Optimistům naopak hraje do ruky fakt, že deset let po pádu železné opony žije Berlín - její nejvýraznější symbol - zcela jinými starostmi než vzpomínkami na zlaté časy za zdí. Co tedy dnes v německé metropoli po jedné z nejabsurdnějších staveb lidských dějin zbylo?

Před zraky světa

Když se před deseti lety náhle sesula v Evropě železná opona, dostal tehdejší americký prezident Georg Bush na tiskové konferenci od udivených novinářů otázku, proč neoslavuje své vítězství ve studené válce. „Mně nějaké jásání nepřišlo vzhledem k osobě Gorbačova vhodné,“ vzpomíná na to Bush v dokumentu německé televize ARD Berlínská zeď. "Připadal bych si jako někdo, kdo mu sype sůl do…