EU v mlze mýtů

Poslední posudek Evropské komise o připravenosti kandidátů na členství se setkal s vysokou publicitou. Mnoho komentářů a novinových titulků však vytváří spíše nové mýty. Na jedné straně se od bruselských korespondentů a „specialistů na Unii“ setkáváme s pohledem, který bez potřebného odstupu vychází z toho, co lze slyšet v bruselském sídle Evropské komise. Na straně druhé v tisku čteme i poněkud směšné úvahy o tom, že Praha má vyjednávat o členství tvrdě a prosazovat národní zájmy. To je postoj blízký ODS. Potíž je v tom, že arogantní euroskepse ODS u nás potlačuje schopnost toho nejcennějšího: vyváženého kritického úsudku podloženého vědomostmi.

Komise se přeceňuje

Co se týče národních zájmů, ty je třeba nejprve definovat. Nepleťme si je se zájmy exportérů, nových „uhlobaronů“, odborářů či zemědělců. Tvrdé vyjednávání je sice hezká věc, ale zemi, která dosud ani nezprivatizovala banky, bude málo platné. Své zájmy při vyjednávání o vstupu do EU mohou „tvrdě prosazovat“ jen nejbohatší Evropané, tedy Norové a Švýcaři. Stejně směšně se pak u nás přeceňuje význam Evropské komise. Tento byrokraticko-vládní orgán je pouze jedním z důležitých těles EU, ale váže se k němu disproporční zájem korespondentů a „informovaných“ specialistů na EU. Je to zdánlivě logické, protože být stálým korespondentem z jednání Rady ministrů EU (politicky nejsilnější stálý orgán EU) není dost dobře možné, neboť Rada nemá stálé sídlo. Naproti tomu ministerstva bez ministrů …