Řeč zdí a výkladů

Desáté výročí rozpadu komunistického bloku provází snaha ohlédnout se po časovém úseku, který se s nálepkou „90. léta XX. století“ brzy uzavře a stane dějinami. Historicky hodnotit jej zatím nelze: postkomunistická společnost vykročila za svobodou, čert však ví, do čeho došlápne. K nejnázornějším rekapitulacím poslední dekády patřilo několik letošních fotografických výstav. Vzhledem k tomu, že obrazy zoufalství, zla, sociální tísně a beznaděje vyvolávají nejsilnější emoce, a proto jsou pro fotografy nejatraktivnější, odrážely cestu k demokracii často dosti děsivě. Výstava barevných fotografií André Nováka Pepsi, Sony and Adidas go East, která potrvá v Národním technickém muzeu do konce října, vyznívá mnohoznačněji, a to paradoxně díky tomu, že si autor jednoznačně vymezil téma. Novák se v Praze vyučil fotografem, v roce 1976 odešel pětadvacetiletý do exilu a usadil se v německém Kasselu, kde vystudoval uměleckoprůmyslovou školu. Fotografie, které po roce 1990 pořídil v Rumunsku a v českých zemích, dokumentují nápisy, reklamy, výkladní skříně obchodů, ručně napsané inzertní slogany, ale třeba také grafiti a hesla vyrytá do omítek domů, tedy pokleslou symboliku sloužící té nejbanálnější komunikaci. K této znakové vrstvě se pojí realita prostředí, výseč většinou ošuntělé městské krajiny, lhostejné tváře chodců. Zúžené téma ostře vyjevuje řadu námětů k reflexi. Výmluvné je už jen srovnání chudoby, naivity a barvitosti Rumunska, kde se například v jedné výkladní…