Dopisy

Jakýpak šlendrián

Mrzí mě, že Pavel Klusák v recenzi nové desky Vladimíra Mišíka Jakýpak nůž na hrdle (Respekt č. 40/99) naše vydavatelství hodil do jednoho pytle s těmi, která „nemají k editorské péči (vedle financí) zkušenost ani chuť“ a „spoléhají na to, že postundergroundové publikum se smíří i s trochu ušmudlaným tvarem“. Snad má autor tuto zkušenost s druhou jmenovanou značkou, jejíž desky recenzuje. Právě proto, že autorem popisovanou situaci špatné produkce a šlendriánského vydávání zná Black Point z českých luhů až příliš dobře, snažíme se vydávat naše desky s maximální možnou péčí. Souhlasím s tím, že v Čechách se ještě jaksi „nezjistilo“, jak důležitá figura je producent. Asi i proto je těch opravdu dobrých tak málo a jsou poměrně drazí. My se snažíme (v našich relacích) na těchto lidech nešetřit, poněvadž výsledek s nimi stojí a padá. Bohužel jsme několikrát zažili, že si některý z kapelníků slavných domácích souborů domluvil s námi vydávanou kapelou své producentství z pozice kamaráda „zkušeňáka“ (za dostatečnou zkušenost považuje to, že jeho kapela natočila dvě či čtyři desky). Naše kapela si pak postaví hlavu, že jiného producenta nechce. Protože vy zase nechcete, aby vám neutekla ke „svobodnější“ značce, která jim žádného producenta necpe (a upečenou placku, kterou kapela přinese, prostě nechá vylisovat), tak se jen trpně díváte, jak ono „takyproducentské“…