Sestry opice

Osmý říjen 1999 jednou možná vstoupí do dějin jako den obratu - počátek zásadní změny v lidském pohledu na svět. Toho dne totiž přijali poslanci novozélandského parlamentu speciální zákon na ochranu lidoopů se zcela převratným úvodem: „Existuje pět druhů velkých opic: šimpanzi, bonobové, gorily, orangutani a lidé, a všichni patří do jedné genetické rodiny. " Jsme jedné krve ty i já, řekl člověk novozélandský lidoopovi. Poprvé ve svých dějinách tak lidé přijali "mezi sebe“ někoho ze zvířecí říše, postavili sobě na roveň něco ne-lidského. Má to i praktické důsledky. Novozélandský zákon zakazuje používat velké opice k lékařským pokusům, výzkumu a testování, „pokud tyto kroky nejsou v nejlepším zájmu těchto bytostí“. Až dosud byla praxe jiná. Člověk chránil vždy jenom celé zvířecí druhy - většinou ty, které předtím svou činností dostal na pokraj vyhynutí. V tomto smyslu jsou lidoopové na seznamu už dávno, je jich čím dál míň a předpisy zakazují střílet je a lovit. Jenomže na Novém Zélandu poskočili v čase mnohem dál. Není tam chráněn nějaký ohrožený druh, který, když se díky protekci přemnoží, bude zase vydán puškám a klecím napospas. Novozélandský zákon chrání každého lidoopa jako jedince - a ještě víc: zaručuje mu jistá práva. I kdyby se zítra jejich počet zázrakem vyhoupl z dnešních stovek na statisíce, tato práva si podrží, jsou přece naší krve, i když zatím jen na Novém Zélandu. Dohlédnout, kam tento přelom ve vnímání ne-lidských bytostí povede, je dnes těžké. Stejnou…