Pod hrozbou opoziční smlouvy

Hora porodila myš. Tak by se dal nejstručněji vystihnout konečný efekt rekonstrukce polské vlády, původně avizované jako „hloubková“. Jak totiž ukázal minulý týden, vládě, které nikdy nechyběla odvaha k reformování státu, naprosto došla odvaha při reformě sebe samé.

Spěte klidně, spoluobčané

Koncem září vystoupil premiér Jerzy Buzek v televizi stylem, za jaký by se nestyděl samotný Tony Blair, a oznámil Polákům, že od tohoto okamžiku už mohou klidně spát. Ve druhé polovině svého volebního období totiž vláda Volební akce Solidarita (AWS) a Unie svobody (UW) nehodlá prosazovat jakékoli nové reformy, ale pouze „dolaďovat“ ty, které byly zavedeny během uplynulých osmnácti měsíců - decentralizaci státu, reformy zdravotnictví, školství a důchodového systému. Současně premiér Buzek ohlásil radikální personální změny ve svém kabinetě, aby jeho složení lépe odpovídalo novým vládním prioritám, jimiž od nynějška budou: bezpečnost občanů, vytváření nových pracovních míst, rozvoj venkova a vstup do Evropské unie. „Nový začátek“, jak sám premiér nazval nový program svého kabinetu, který měl podle záměru autorů zvýšit popularitu vlády či alespoň zastavit její pokles patrný v posledních měsících, však od počátku neměl snadnou existenci. Mírně řečeno, zdaleka ne všem lídrům koalice se líbila jeho jednotlivá ustanovení. Zvláště to platí o kapitole týkající se bezpečnosti občanů. Ta předpokládala mimo jiné zavedení trestu doživotí bez možnosti podmínečného…