Éra národních států nebyla šťastná

ANTJE VOLLMEROVÁ se narodila roku 1943 v Lübecku. Po studiích evangelické teologie v Berlíně, Heidelbergu, Tübingenu a Paříži pracovala jako asistentka na vysoké škole v Berlíně a zároveň se věnovala studiu filozofie (doktorát 1975). V letech 1983–85 a 1987–90 se stala členkou parlamentní frakce Zelených ve Spolkovém sněmu a celkem tři roky působila jako její mluvčí. V roce 1990 Zelení v předvolební kampani naprosto nedocenili téma německého znovusjednocení a utrpěli těžkou porážku. A. Vollmerová se pak věnovala publicistické činnosti pro listy TAZ, FAZ, Der Spiegel, Die Zeit, Stern aj. ; kromě toho spolupracovala s klinikou pro léčení epilepsie v Bethelu. Od roku 1994 znovu zasedá ve Spolkovém sněmu a je jeho místopředsedkyní. Je také členkou koordinační rady česko-německého Diskusního fóra. Za svou činnost získala řadu ocenění, mj. medaili Carl von Ossietzkého (1989), medaili Karlovy univerzity (1997), Cenu Hannah Arendtové (1998) a Cenu umění za příspěvek k česko-německému porozumění (1998). Rozhovor proběhl v Praze, kde se německá politička zúčastnila jednání 3. ročníku Fora 2000.

Některé kritické hlasy tvrdí o německé poválečné společnosti, že má komplikovaný vztah k prožitku štěstí a ke štěstí jako takovému vůbec. Jsou Němci v tomto ohledu nějak postiženi?

To je velmi přesný a dobrý postřeh. Němci mají přirozenou vazbu k hluboké melancholii. Je třeba jen trochu znát německou hudbu, vývoj náboženství v Německu,…