První setkání nezávislých novinářů ze Srbska, Černé Hory a Kosova, organizované pod záštitou Organizace pra bezpečnost a spolupráci v Evropě, proběhlo v září v krásném prostředí černohorského přímořského letoviska Miločer. Původním záměrem bylo podívat se na profesionální výkon a chování jugoslávských sdělovacích prostředků a novinářů po skončení války v Kosovu. K tomu tak nějak logicky patřilo i zpřehlednění vývoje událostí minulého raku v Jugoslávii a tažení vlády proti všem nezávislým sdělovacím prostředkům.
Boj s cenzurou
Už po první půlhodině po zahájení bylo ovzduší nabité emocemi a záměry organizátorů přišly vniveč. Nové hlavní téma dalších dvou dní bylo určena zdánlivě nevinnou otázkou jednoho z černohorských televizních novinářů k jeho bělehradským kolegům: „Všichni se tu známe už roky Většinou si i tykáme. Chci porozumět jediné věci. Když byl vyhlášen válečný stav, tak i do našich redakcí přišla federální policie a armáda a vyhrožovaly, že musíme přerušit přejímání zpráv ze západních rozhlasových a televizních stanic. Že musíme předkládat všechna k předběžné cenzuře, jinak že nás povolají do armády nebo posadí do vězení. Proč se nám v řadě případů podařilo s nimi vyběhnout, vůbec se s nimi nebavit, cenzuru nepustit ani k telefonu nebo si jí nevšímat? Máme dokonce dodnes některé lidi ve vězení, ale nepoddali jsme se. Proč to nikdo z vás ani nezkusil? Proč jste v Bělehradě raději nezavřeli redakce než poslušně přijmout hru s cenzurou?“…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
