Dvojí selhání

Sedmnáctého září uběhlo přesně třicet let ode dne, kdy komunistická cenzura definitivně zakázala vydávání časopisu Tvář. Patrně bych si na to ani nevzpomněl, kdyby se mi nedostala do ruky knížka s docela jinou tematikou, v níž jeden z jejích pořadatelů Petr Příhoda nostalgicky vzpomíná na šedesátá léta. České národní společenství mělo tehdy podle něho svou etablovanou intelektuální obec. „Důležitou složkou reformního hnutí byli… komunističtí intelektuálové, s nimiž spolupracovali (anebo jejichž iniciativy využívali) i jejich méně početní nekomunističtí kolegové.“ Tato skutečnost je podle Příhody „dnes už zapomenutá“ a „pravicová žurnalistika dokonce přiučila veřejnost pohlížet na ,osmašedesátníky' s určitým despektem“. Příhodova studie je sama o sobě pěkná a zajímavá. Toto pojetí šedesátých let je ovšem zcela nepřesné a právě na případu Tváře se to dá docela dobře doložit.Po roce 1945 se ukázalo, že česká společnost má málo obranných protilátek na to, aby dokázala odolat svodům a tlakům ruského „sovětského“ impéria. Komunisté získali poměrně širokou podporu. Zvláštní úlohu hrála zfanatizovaná komunistická mládež. Po únorovém puči se činně podílela na tvorbě ideologické stafáže pro rudý teror a mnoho mladých komunistických intelektuálů se angažovalo i v „praktických“ záležitostech: v čistkách na vysokých školách i v kulturních a vědeckých institucích. Stalinova smrt znamenala počátek vleklé krize obnovené veleříše. První etapou rozkladu bylo chaotické období vlády N. S…