Atentát na mocipány

Čtyři z pěti českých voličů mají pocit, že jsou pro politiky vzduch. Že mocné zajímají jen jejich hlasy ve volbách, ale nikoli už jejich názory či všední starosti. To v zemi, která právě oslavuje čerstvé desetiletí svobody a jejíž politická elita se navíc na každém kroku zaklíná „vůlí voličů“, může překvapit. Nicméně data průzkumu agentury STEM hovoří jasnou řečí: naprostá většina Čechů je přesvědčena, že jejich šance ovlivnit dění kolem se rovná nule. Demokraticky zvolenému parlamentu věří pouhá pětina obyvatel, o ministrech vlády se mluví a píše jako o neschopných lenoších, o premiérovi jako o prolhaném neotesanci a poslance vnímá veřejnost jako stranické loutky, zpité pocitem důležitosti a všemožnými výhodami. Co si s tou mizerií počít? Odpověď svobodomyslného cizince obdařeného selským rozumem by byla jednoduchá: když se vám vaši politici nelíbí, zvolte si jiné. A pokud nechcete čekat do voleb, přinuťte ty dnešní brát vás vážně hned teď. Teoreticky to jde snadno: stačí k tomu silná občanská společnost.

Oběť vlastního úspěchu

Nutno říci, že pocit malého vlivu na společenské dění a výčitky politikům nejsou ani zdaleka jen českou či postkomunistickou zvláštností. Stávají se pozvolna i problémem tzv. zavedených demokracií. Tam několik mezinárodních dlouhodobých průzkumů veřejného mínění přineslo tak alarmující výsledky, že týdeník The Economist dokonce před časem na jejich základě publikoval úvahu s názvem Je demokracie v krizi?Jeden z často…