Přehlídka vítězných fotografií z letošního 42. ročníku světové novinářské fotografie World Press Photo měla slušnou úroveň. Předčila některé z kolekcí, které jsme mohli od roku 1990 vidět - po listopadu 1989 se Praha stala jednou z pravidelných výstavních zastávek WPP. Nic se ale ve srovnání s minulými léty nezměnilo na tom, že výstavní instalace byla velmi lidová. Zvětšeniny, pouhé reprodukce původních snímků, jsou nalepeny na panelech posazených na fabricky humpolácké stojany; navíc čeština v překladech původně anglických popisků občas skřípala. Hlavní příčinu lze hledat v Amsterdamu, u holandských pořadatelů. Akce World Press Photo se stala molochem s každoročním nárůstem soutěžících prací (letos jich bylo 36 836 od 3733 fotografů ze 116 států) a s houstnoucí mapou míst, kam expozice dorazí; pro celosvětové pokrytí se zhotovují identické výstavní sady a každé cestovní balení absolvuje vytyčenou trasu. Úsporná, cirkusová přenosnost kolekce je logickou daní za široký dopad WPP.
Žaluj, ale komponuj
Co si vlastně představit pod tvrzením, že World Pres Photo 1999 měla dobrou úroveň? Konstatování, že obsahuje množství apelativních, přitom nikoli pouze efektně popisných záběrů, je pravdivé, ovšem nestačí. Na výstavě bylo možné vysledovat dva konkrétní a vzájemně provázané aspekty.Za prvé: ani tentokrát nebylo na vítězných snímcích málo bolesti (jako každý rok hledíme na žal, hlad, smrt, na přírodní katastrofy, na nelítostné řežby znesvářených stran)…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
