Wej Ťing-šeng o lidských právech

Příští měsíc už tomu bude celý rok, co jsem opustil vězení. Během tohoto roku mě stále pronásledovala jedna věc, které nerozumím a jíž se nepřestávám divit. O lidská práva se nejméně zajímají ti lidé, kteří by měli být osobně nejvíce zainteresováni na jejich dodržování, a tito lidé naopak dokonce přesvědčují ostatní, aby na lidská práva nebrali ohled. Když občan demokratického státu zůstává sedět doma, v kruhu rodinném, nemusí pociťovat otázku dodržování lidských práv kdesi daleko ve světě jako věc zásadního významu, protože osobně se ho nedotýká. Pro koho tedy má dodržování lidských práv zásadní důležitost? Na Západě někteří stoupenci myšlenky nezasahování do otázky dodržování lidských práv v líně dokonce argumentují tím, že oficiální představitelé čínského režimu jsou velmi citliví, dbalí své „tváře“, a proto je třeba s nimi jednat velmi zdvořile a nelze urážet jejich hrdost poukazováním na to, že se v číně děje cosi nepatřičného. Na adresu těchto ohleduplných lidí na Západě bych rád položil tuto otázku: Jestliže jsou představitelé komunistického režimu v Číně tak náramně citliví a dbalí své důstojnosti, jak to, že žádnou důstojnost nemají miliony bezejmenných, obyčejných Číňanů, kteří údajně nemají takové nároky na dodržování lidských práv jako lidé na Západě? Oficiálními představiteli Číny jsou přece Číňané, stejně jako ti obyčejní lidé, jejichž důstojnost je dnes a denně v Číně pošlapávána, protože tam nejsou dodržována elementární lidská práva. Na celém světě mají…