Co má společného Česko se Švýcarskem? Možná to budou jediní sousedi Německa, kteří nejsou členy Evropské unie (EU). Takto by šlo ve zkratce vyjádřit hrozbu, jež se nad námi stahuje a po různých náznacích z Bruselu (přátelských upozorněních? výstrahách? nebo dokonce konstatování faktu?) získává konkrétní obrysy. Citovaný příměr zároveň vyjadřuje i důvod, proč se mnozí čeští politici této hrozby nebojí, ba sami se ke švýcarskému vzoru hlásí. Proč se koneckonců neocitnout v pozici Švýcarska? A že nám do reality hrdé alpské republiky něco chybí? Nevadí, hlavně že budeme sví stejně jako oni.O těchto věcech se bude určitě hovořit i při pražské návštěvě německého kancléře Gerharda Schrödera. Vždyť právě jeho krajan a stranický kolega Günter Verheugen coby komisař EU odpovědný za rozšíření Unie v novinové citaci řekl, že Česko by mohlo vypadnout z první vlny kandidátů. Vzpomínat se bude i na události staré deset let - právě kvůli tomu kancléř ve čtvrtek přijede. Kdyby režie fungovala se smyslem pro detail, měl by přijet v trabantu, klíčky od auta odevzdat při uvítání Miloši Zemanovi a Jan Kavan by mu během recepce na ambasádě měl nalévat přes plot čaj z termosky. Zrovna tak to přece bylo před deseti lety. Dodnes jde o jistý unikát. Východoněmečtí uprchlíci v komunistické Praze poprvé od války podnítili akt upřímné česko-německé vzájemnosti a solidarity. Jenže deset let je v politice dlouhá doba a emoce jsou tytam. Jak vyplývá z náznaků „dobře informovaných zdrojů“, čeští lídři…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu