Old Shatterhand by zaplakal

Milénium nezná slitování! Představy o velké společenské bilanci na konci tisíciletí mají čím dál větší konjunkturu. Běda každému, kdo s nečistým svědomím před veřejný soud přistoupíš. A třikrát běda mocným tohoto světa. Po americkém prezidentovi Billu Clintonovi, který prošel očistcem s jistým předstihem, se o vrtkavosti davu nyní přesvědčuje další masmediální hvězda - německý kancléř Gerhard Schröder. Hodnocení jeho vlády padá do politického sklepa; sociální demokracie (SPD), jíž předsedá, kráčí od jednoho volebního debaklu k druhému, voliči shodně s politiky ho označují za příčinu veškerých veřejných nálad a komerční televizní kanál ho prezentuje jako sadomasochisticky vymóděného panáka v ušmudlaných show. Dobrý vkus - špatný vkus, reforma - nereforma. Místo Schrödera pro všechny, jak byl prezentován v loňské volební kampani, jsou nyní všichni proti Schröderovi. V rukavičkách se přitom nepostupuje.

Sasko: v zemi krále Biedenkopfa

Popouštění veřejného hněvu samozřejmě souvisí s blížícím se rokem 2000 asi jako skutečnost, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. To ale na komplikované situaci kancléře mnoho nemění. Nejjednodušší nápravu přitom skýtal mediální žert, kdy se nad mírou špatného vkusu televizních kolegů pozastavil dokonce bulvární deník BILD Zeitung. Co však s antischröderovskými náladami na veřejnosti? A jak zastavit propad strany a vlády v přízni voličů? Pohled na aktuální výsledky voleb na západě (zemské volby v Sársku,…