Demokracie pro třetí tisíciletí

Poslanec Tomáš Kvapil (KDU-ČSL) rád vypráví následující historku. Letos v létě na Hané tři měsíce nepršelo. Vždycky cestou domů do Olomouce vídal u cesty nově vysazené, usychající topoly. Kvapilovi to nedalo, a tak zavolal na úřad. Zodpovědný úředník se chytil za hlavu a nechal topoly zalít. Stromy byly zachráněny.Poslanci samozřejmě patří čest a sláva, příběh prý ale vypráví z jiného důvodu. Snaží se tím vysvětlit potřebu tak nudného kroku, jakým je pro většinu z nás reforma veřejné správy. Většinu věcí, které nás dnes zlobí v běžném životě, totiž nejde vyřídit tak snadno jako Kvapilovy topoly. Neexistuje totiž blízký úřad, kde bychom mohli žádat nápravu - musíme volat až do Prahy, kde naše starosti úředníky nezajímají ani v nejmenším. Po úspěšné reformě by se ovšem správa veřejných věcí přesunula mnohem blíž občanům, což by ve společnosti znatelně zvedlo náladu. Postupně by přestalo všeobecné a bezzubé „nadávání na poměry“, neboť každý by měl dost možností a pobídek ke snaze nepořádky vlastní silou zlepšit. Na ruku by mu přitom šli ochotní úředníci jen jen se třesoucí proměnit všechny dobré nápady ve skutečnost. V takové zemi by se přece muselo žít lépe.

Splněný termín

Na sobotní tiskové konferenci oznámila vláda Miloše Zemana zatím svůj největší úspěch. Stihla sepsat, jak slíbila, většinu právních norem nutných k provedení reformy, především zákony o obcích, krajích, okresních úřadech, jejich příjmech a pravomocích. Návrhy přitom nejsou…