Přispějte mi na Himálaj

Povinné pojištění cestovních kanceláří, které se vláda rozhodla doporučit, není v navrhované podobě dobrým řešením potíží, které mohou na naše turisty číhat v cizině. Jednak se tento krok pokouší sejmout z občanů osobní odpovědnost za vlastní rozhodnutí, jednak zřizuje pod křídly státu nový institut v oblasti, kde úředníci nemají žádnou kvalifikaci ani předpoklady uspět. Kdo chce zřídit jakési povinné pojištění cestovních kanceláří, volá po falešné solidaritě uvážlivých zákazníků solidních cestovních kanceláří, kteří by měli přispívat na méně zodpovědné klienty lacinějších a rizikovějších cestovek. Pojištění jistě ano, ale za prvé dobrovolné, za druhé na konkrétní cestu a za třetí na předem dohodnuté plnění, nikoliv povinné a vynucované zákonem nebo státními úřady.

Tisíc důvodů proti

Trvalo by dlouho, než by pojišťovny získaly natolik dobrou kvalifikaci, aby dokázaly zhodnotit míru rizika u jednotlivých firem a stanovily přiměřené pojistné na tu či onu cestu. V případě, kdy se cestovní kanceláře budou pojišťovat povinně podle zákona, nebudou mít pojišťovny navíc ke zvyšování kvalifikace příliš důvodů: stát bude totiž nucen, podobně jako u tzv. „povinného ručení“ za motorová vozidla, garantovat plnění smluv i v případech, kdy pojišťovna nestanoví sazby právě nejlépe a bude se podbízet, aby obstála v konkurenčním boji. Výpočet pojistného není ostatně maličkost. Například cesta na Mallorcu se zavedenou cestovní kanceláří, která má slušný majetek,…