„Kvůli zahraniční politice lidé do ulic nepůjdou,“ prohlásil Miloš Zeman, když loni v červenci uváděl do Černínského paláce prvního sociálnědemokratického ministra zahraničí v polistopadové éře. Právě proto je na místě bilancovat zahraniční aktivitu nového premiéra po šesti měsících vládnutí a na počátku roku, ve kterém se definitivně staneme členy Severoatlantické aliance.
Němečtí bratři zapomněli
Vstup České republiky do NATO se odehrál víceméně bez aktivnějšího přispění sociální demokracie. Její poslanci i senátoři sice loni na jaře pro vstup do Aliance v parlamentu hlasovali, strana sama ale dlouho podmiňovala svůj souhlas referendem a ze svého požadavku potichu vycouvala až po vítězných volbách. Stejně nevinně jsou sociální demokraté i ve fiasku, které země během dvou let utrpěla pádem z předních pozic na poslední místo mezi kandidátskými zeměmi EU.Již krátce po svém nástupu ke kormidlu loni v létě ovšem sociální demokraté ukázali, jak si do budoucna představují projevy spojenectví s nejbližšími partnery. Nejprve dokázal Miloš Zeman rozčílit v srpnu německého kancléře Helmuta Kohla, když přirovnal sudetské Němce k českým republikánům a komunistům. Zeman už dlouho předtím uklidňoval veřejnost: až se v Německu ujmou vlády přátelé ze sesterské SDP, vzájemné vztahy se rázem změní k lepšímu. Studená sprcha z Bonnu na sebe nedala dlouho čekat. Nový kancléř Gerhard Schröder v programovém prohlášení slíbil, že bude podporovat přijetí…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
