Peníze, nebo Novu!

Dejte licenci na televizi Nova mně a uhraďte mi dosavadní škody - tak lze shrnout závěr šestnáctistránkové žaloby, kterou v srpnu podal proti českému státu americký miliardář Ronald Lauder. Jak známo, syn majitelky slavného kosmetického koncernu dal v roce 1993 Vladimíru Železnému peníze na rozjezd Novy, letos se s ním však Železný rozešel ve zlém a vysílá sám. Největší český deník MF Dnes už minulé pondělí s odvoláním na nejmenované „právní experty“ a „diplomatické kruhy“ napsal, že stát si žalobu nemůže dovolit, protože by jednoznačně prohrál. Podle specialistů na podobné spory, kteří text Lauderových právníků četli, je tomu spíš naopak. „Česká republika má proti této žalobě velmi dobré šance na úspěch,“ míní advokát Jiří Oršula, který na českém státu vymohl například dluh a odškodné pro lucemburskou firmu Hollanco. S tím souhlasí i jeho kolega Miroslav Jansta, který proti ČR úspěšně zastupuje belgického finančníka van Gansena: „Lauderova žaloba má zřejmě za cíl dostat vládu pod tlak veřejného mínění. Z právního hlediska se mi zdá špatně podaná.“

Akcie, ocel, zlato

Vládní mluvčí Rouček prohlásil, že tento případ „dosud nemá precedens“. Ve skutečnosti je Ronald Lauder už čtvrtým podnikatelem, který staví svou žalobu na mezistátní smlouvě o ochraně investic. Pokud nepočítáme zmíněný případ Hollanco (ten vznikl ještě v 80. letech, kdy komunistické Československo ani žádné smlouvy chránící „kapitalistické“ investory nemělo), pak jsou historicky prvním sporem zmrazená konta lucemburské firmy PTE, kterou v Česku zastupoval Belgičan Jean-Claude van Gansen. Svého času šlo o velmi známý případ, proto jen stručně připomeňme: na jaře 1997 zatkla policie dva šéfy Investiční a Poštovní banky, protože prý banku poškodili předraženým nákupem akcií jistého podniku od Gansenovy PTE. Obvinění se však ukázalo jako chatrné (banka na nákupu vydělala, neboť díky levným akciím získala i lukrativní budovu v centru Prahy) a policie musela bankéře s omluvami propustit. Loni zprostila obvinění i Gansena a uvolnila mu obstavené konto. Ministr financí letos v lednu písemně uznal, že stát v tomto případě pochybil, pouze se vyjednává o výši odškodného. A jak se to týká smlouvy o ochraně investic? V ní se připouští i vyvlastnění, a dokonce znárodnění, ale za náhradu a bez diskriminace cizinců - a tady Gansenův advokát úspěšně namítal, že pokud policie zmrazila peníze pro PTE, měla zmrazit i akcie na účtu české banky (což se nestalo). Českému státu si stěžovala také německá Spontan Baubetreuungs, která naletěla podvodníkům a koupila si akcie kladenských hutí v době, kdy už byl nad nimi vyhlášen konkurz. „Loni žádali několikamiliardové odškodné. To jsme odmítli a od té doby se neozvali,“ říká právník ministerstva financí Václav Rombáld z odboru mezinárodních finančních vztahů, který se těmito případy zabývá. Letos pohrozila žalobou také kanadská TVX Gold, která chtěla těžit zlato v Kašperských Horách, ale po povolení k průzkumu už nedostala povolení k těžbě. Poté, co jí byl povolen průzkum, nedostala už povolení k těžbě. Podle smlouvy o ochraně investic se nejprve musí vést šestiměsíční jednání o smíru, a tato lhůta ještě nevypršela. Stát ovšem jakékoli odškodné vylučuje.

Kdo má papíry

Jaké šance má ve srovnání s těmito případy Ronald Lauder? Ministři Motejl a Mertlík už se nechali slyšet, že žádné, neboť jeho firma CME je registrována na Bermudách, na něž se prý smlouva o ochraně investic mezi Českou republikou a USA nevztahuje. Tento názor však experti na mezinárodní obchodní právo vyvracejí: žalobu totiž podává Lauder osobně coby americký občan. Potud vše v pořádku, dál už nastávají jen pochybnosti. „Žaloba například neobsahuje konkrétní vyčíslení investice a ani kdy a jak byla učiněna,“ upozorňuje na vážný nedostatek už citovaný právník Jiří Oršula. „Pak je tu otázka, zda se vedlo předepsané šestiměsíční jednání o smíru a co je vlastně onou investicí. Lauderovy společnosti tady koupily domy, vysílací techniku, najaly lidi - ale nic z toho jim nikdo nevzal,“ dodává advokát Miroslav Jansta. Žaloba sepsaná newyorskou kanceláří Debevoise & Plimpton obšírně popisuje v Čechách dobře známou historii televize Nova od udělení licence až po letošní srpen, kdy začal Železný vysílat sám. Klíčové tvrzení zní, že stát zastoupený Radou pro rozhlasové a televizní vysílání nejprve v dubnu 1993 schválil „exkluzivní vztah“ mezi Lauderovou ČNTS a Železného CET 21, avšak v březnu 1999 Železnému potvrdil, že o žádný exkluzivní vztah nejde, a tím mu umožnil zmocnit se Novy na úkor zahraničních investorů. Jenže žaloba to nedokládá žádnými dokumenty (podle všeho je totiž drží sám Železný). „I kdyby ale rada takové vyjádření vydala, nešlo by podle mého názoru o žádný z těch diskriminačních aktů, které jsou uvedeny v dohodě o ochraně investic,“ uzavírá právník Oršula. Podle mezinárodních pravidel má spor řešit rozhodčí tribunál, do nějž každá strana zvolí jednoho zástupce, a ti vyberou třetího coby předsedu. Minulý týden už Lauder ohlásil, že jeho arbitrem bude znalec české ústavy a poradce prezidenta Clintona Lloyd Cutler. Arbitrem za ČR bude jmenován některý český právník. „Zatím spor nechceme komentovat,“ říká Václav Rombáld z ministerstva financí. „Rozhodně ho ale nepovažujeme za předem prohraný.“