Dospívání

Většina z nás to má za sebou. V pubertě jsme se najednou cítili ohromně samostatní, suverénní, všemu jsme rozuměli a nikdo nám neměl co poroučet. Jak ale přišla nějaká potíž, hned jsme běželi domů prosit o pomoc. Tak se dospívá, člověk zjišťuje, že není zas tak velký machr. I naše vláda je jednou suverénní, třeba když po ní NATO žádá souhlas s bombardováním cílů diktátora. Pak se ale dostane do maléru řekněme s emigrací Romů, přizná, že je na to krátká, a prosí o pomoc Evropskou unii. Nedělá ramena a obrací se správným směrem.

Náš problém je váš problém

Našich Romů utíká do Velké Británie čím dál víc. V srpnu jich bylo rekordní množství, skoro šest set žadatelů. Britové se brání, chtějí nám zavést víza. Podle českých diplomatů prý britská strana uznává, že Romové u nás nejsou úředně perzekvováni kvůli barvě pleti - nikdo je kupříkladu nezavírá proto, že jsou snědí. Jsou jen lokálně diskriminováni: někde jim hostinský odmítne nalít, jinde je zabíjejí skini. Podstatné ovšem je, že odliv pokračuje. Ministr zahraničí Jan Kavan, který Britům dlouho vysvětloval, že vláda dělá vše pro to, aby Romové necítili potřebu odcházet, změnil taktiku. „Pokud Velká Británie zavede víza, je velmi pravděpodobné, že si Romové najdou jinou členskou zemi EU. Proto se problémem musí zabývat celé evropské společenství,“ řekl před pár dny britskému velvyslanci. A Finsko, předsednickou zemi Unie, chce požádat o finanční pomoc na vzdělávání a rekvalifikaci Romů. Po svém…