Alexej Kusák, autor řady publikací s různou tematikou (o vkusu, užitém umění, o Kischovi, Groszovi, Stalinovi aj.), vydal nyní knihu Kultura a politika v Československu 1945- 1956. Zaujme velkým počtem stran, mohutným poznámkovým aparátem, rejstříkem, kde je uvedeno více než pět set jmen, obsáhlým seznamem literatury, a když spočineme na obsahu, který upozorňuje, že jde o záběr daleko bohatší, než uvádí titul díla, nic nám nebrání, abychom učinili první závěr - materiálově bohatá publikace, shrnující nesmírné množství „faktů“. Samozřejmě, že toto konstatování je zcela irelevantní k hodnotě práce. Již ze školy víme, že neexistuje žádný „fakt“ bez interpretace, žádný jev nemůžeme plně postihnout v jeho mnohoznačném horizontálním a vertikálním začlenění. Obraz dějin, které nás bez odmluvy poslouchají, je pouze výrazem našeho apriorismu, našeho oklamávání sebe i čtenářů. Těchto několik slov na úvod odůvodňuje, proč můžeme v Kusákově knize odhlédnout od množství faktů a citátů a proč musíme zkoumat, jakými interpretačními postupy autor vytváří obraz doby, která se čas od času ozývá s takovou naléhavostí.
V cestě velkých tradic
Interpretační postupy v Kusákově knize jsou transparentní. Autor naprosto ignoruje skutečné rozměry a vnitřní rozpornost jednotlivých problémových okruhů, kterými se zabývá. Neumí se ptát, vše převádí na jednoduché teze. Ani na jednom místě se nesetkáme s jeho vlastní analýzou (tím nemyslím, že by nesděloval, co je „správné“ a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
