Kancelář starosty Poběžovic Václava Jílka zdobí portrét prezidenta republiky, fotbalový míč s věnováním od místního klubu, „Desatero správného starosty“ datované rokem 1936 a klasický chodský čakan. Zkrátka nic, co by ukazovalo na starostovu stranickou příslušnost a světonázor. Ani při rozhovoru nevyhrožuje jednapadesátiletý komunista po vzoru předsedy Grebeníčka novými koncentráky a „konečným zúčtováním“. Milý, ochotný pán, kterého mají lidé ve městě rádi. Koncem července však rozdával na bujaré veselici pamětní listy mužům, jejichž životním posláním se stal hon na spoluobčany prchající přes železnou oponu za svobodou. Pro velký úspěch by v Poběžovicích chtěli mejdan starých kamarádů za dva roky zopakovat. To bude velká sláva: uplyne totiž právě padesát let, kdy na čáře začali „narušitele“ střílet podle nového zákona o státní hranici.
Sídliště Pohraniční stráže
Poběžovice, městečko s patnácti stovkami obyvatel nedaleko Domažlic, se s minulostí „poslední výspy socialismu“ loučí jen pomalu. Staré zlaté časy ostnatého drátu, nočních zátahů a dávek ze samopalu naposled Poběžovickým připomněl právě jejich starosta. Koncem července se v místním hotelu Hubertus zúčastnil bujaré pitky osmdesáti bývalých vojáků vzpomínajících na krásná léta 1951–54, kdy zde honili nepřátele socialismu. Po pivu, vodce a častuškách nakonec vystoupil starosta Jílek a rozdal přítomným pamětní listy s oficiálním znakem města. Rovnou na místě se poté dohodlo, že za dva roky…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu