Co nás čeká ve zbývajících měsících letošního roku? Nic zvláštního. Nejdřív přijde mizerný posudek odEvropské komise. Od našich exekutivních vůdců se ale dozvíme, že se nic neděje, čekali to a jednou nás do Unie stejně vzít musí. Pak se sociální demokraté pokusí prosadit co největší schodek rozpočtu. Deficit je určitě lepší než si lámat hlavu nějakými nepopulárními škrty. Poroste nezaměstnanost a nedej bože i preference komunistů. Existuje ale také malá šance, že se stabilní scénář změní a tato země se znovu ocitne v proudu svobodné nejistoty a naděje. Důvodem tohoto mírného optimismu je současné chvění v ODS.
Vzdát se stability
Na konci prázdnin zažily strany nemalý šok. Víc než 70 % voličů centrální Prahy dalo hned v prvním kole doplňovacích voleb do Senátu hlas nestranickému kandidátovi Václavu Fischerovi. Stranám tak naprosto nepřeslechnutelně řekli: neumíte nás zaujmout. Máme vás plné zuby. Tak se nečekaně otřásla chytrácky domluvená stabilita založená opoziční smlouvou. Politici ochotní naslouchat si najednou mohli uvědomit, jak moc voliče štvou. Naslouchat chce ale málokdo. Čtyřkoalice nakonec asi nebyla tak úplně nespokojena s devíti procenty Ivana Medka a sociální demokracií nehnulo ani neuvěřitelné jediné procento Karla Srpa. Měl se holt jen přiznat dřív ke své spolupráci s StB a výsledek by byl určitě jiný - kašlat na to, jede se dál.Jedině favoritem voleb, Občanskou demokratickou stranou, suverénní vítězství Václava Fischera opravdu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
