Nebývá zvykem, aby se politicky vyhraněný týdeník věnoval rozboru diskusních námětů, jež byly zveřejněny ve vědeckém časopise. Jestliže se však pro to rozhodne, může to být dobrým znamením začínajícího dialogu mezi vědou a širší čtenářskou veřejností. Když se pak pod polemický článek podepíše renomovaný zahraniční autor, lze to chápat jako doklad vyšších kulturních ambicí listu. Profesor Zbyněk Zeman, který věnoval takovou pozornost mému článku Česká historická věda a české historické vědomí - Několik námětů do diskuse (Stížnosti profesora Pánka, Respekt č. 36/99), se díky svému odstupu a nadhledu cítí povolán, aby se k věci vyslovil a ukázal svou pozoruhodnou intelektuální a mravní převahu. Patří mu za to můj dík, a to hned z několika důvodů.
Žerty a nedopatření
Předně si pan profesor mou práci přečetl, a to místy dokonce pozorně. Nesestoupil do nejhlubších pater polemického výraziva a pracoval spíše s náznakem, někdy s lehkou ironií. Takový tón není urážlivý, a je dokonce čtenářsky vděčný. Nezpochybnil mé autorství, což se již v ústních polemikách stalo, a dokonce mě ani neprohlásil za historika pracujícího „v cizích službách“, za člověka, který do jinak racionálního textu vkládá zvnějšku podnícené emocionální výlevy. A čeho si upřímně cením nejvíc: pan profesor pochopil, že nejsem orientován protiněmecky, ba dokonce že mám přátelský a kooperativní vztah k…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
