Naučit se, ale co?

Ministerstvo školství rozeslalo těsně před prázdninami na školy návrh nové podoby maturitní zkoušky jako podklad pro veřejnou diskusi. Je třeba pochvaly, že takový materiál konečně existuje - po čtyřech letech. Přináší několik hodnotných myšlenek.

Nejasné požadavky

Za dobré pokládám například stanovení dvou úrovní maturitní zkoušky, ale především to, že to bude maturant, kdo se nezávisle na typu školy rozhodne, zda bude absolvovat nižší či náročnější zkoušku. Dvě úrovně maturity by mimo jiné mohly oslabit odpor proti státní části maturitní zkoušky, která by v případě jednotnosti byla pro někoho příliš lehká a pro jiné zase příliš náročná. Návrh však ani v nejmenším nenaznačuje, co přiměje žáky, aby volili náročnější úroveň, když si budou podle všeho obě úrovně před zákonem rovny. Že tato otázka nebyla dobře promyšlena, ukazuje nakonec i návrh nového maturitního vysvědčení, který ani nepředpokládá, že by v něm absolvovaná úroveň zkoušky byla vyznačena. (Komický je mimochodem také podpis ministra na vysvědčení: bude jich sto tisíc ministr osobně podepisovat, nebo se formuláře s předtištěným podpisem při změně ministra pokaždé vyhodí?)Návrh konečně vyjasňuje, co bude povinné: český jazyk, cizí jazyk a matematika. V cizím jazyce by měla být možnost výběru mezi angličtinou, němčinou, francouzštinou, ruštinou, španělštinou a italštinou. Co se týče matematiky, má-li být pro všechny povinná, musí to být zejména na nižší úrovni úplně jiná matematika, než…