„Tak schodek státního rozpočtu bude příští rok čtyřicet miliard.“ „A který schodek, paní Müllerová? Já jsem jich znal několik.“ I tak bylo možné komentovat první návrh ministerstva financí na státní rozpočet roku 2000. Systém českých veřejných financí je totiž neobyčejně složitý. Kromě státního rozpočtu sestává z rozpočtu zdravotnictví, který de facto spravuje Všeobecná zdravotní pojišťovna, z rozpočtu obcí a z rozpočtu různých mimorozpočtových institucí, jako je Fond národního majetku, Konsolidační banka, Českomoravská záruční a rozvojová banka, Česká inkasní, Česká finanční nebo Pozemkový fond. Ačkoliv pro nás, daňové poplatníky je důležité pouze to, jak skončí hospodaření všech těchto institucí dohromady, pozornost vlády, parlamentu i většiny pozorovatelů se soustřeďuje jen na státní rozpočet.
Také ministerstva si půjčují
Skutečné výdaje veřejného sektoru v roce 1998 dosáhly celých 780 miliard korun, ačkoliv jediná bouřlivější debata v parlamentu se týkala „jen“ zhruba 500 miliard korun. A jak každý zkušenější účetní ví, mám-li několik účtů, mohu na jednom z nich vytvořit jakýkoliv výsledek alespoň do té doby, dokud na ostatní účty není vidět. To je přesně to, co se dařilo v polovině devadesátých let u nás: „ostře sledovaný“ státní rozpočet byl vyrovnaný, na ostatních účtech se však pomalu hromadily dluhy.Situace dnes není o nic lepší, v některých ohledech dokonce je horší. Zdravotní systém se dostává do problémů tím, jak se zpomaluje růst…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
