Ferda Mravenec restauruje

Restaurování zapsaných památek této republiky upravuje předlistopadový zákon o státní památkové péči novelizovaný roku 1992, který podle výkladu ministerstva kultury neumožňuje sáhnout na památky nikomu bez licence. Ta je podmíněna studiem a přezkoušením, popřípadě rozhodnutím ministerstva na popud odborné komise. Přesto restaurování připomíná práce všeho druhu, které místo Ferdy Mravence vykonávají všelijací kutilové a podkutilové bez náležité kvalifikace. Pokud zamávají nějakou licencí, s největší pravděpodobností bude vystavena na někoho z tzv. „bílých koní“ neboli „pokrejvačů“, tedy na licencovaného restaurátora, který se vlastní práci nemůže věnovat, protože mu veškerý čas zabere bratříčkování s Brouky Pytlíky na úřadech. Když pak hoří termíny, vezme na lešení kdekoho. Odpovědnějším restaurátorům to přitom moc nevadí. Reakce jednoho z nich stojí za to: "Co se rozčiluješ? Aspoň budeme mít za pět let co restaurovat."Demoralizace je prakticky totální. Zákonná úprava se totiž nedá dodržet, takže ji překračuje skoro každý. O učiteli jedné z restaurátorských škol se vypráví pedagogicky pikantní historka: od komise, v níž sám zasedal, si nechal doporučit licenci na sgrafita, která nikdy nedělal, a hned je pak odjel učit do ciziny. Před blamáží ho zachránili někteří ze studentů, kteří již nějaké zkušenosti se sgrafity získali od jiných restaurátorů - samozřejmě načerno. Podle výkladu zákona totiž ani není možné někoho k restaurování vyškolit, protože student může…