S komunisty proti Hradu

Před pátečními doplňovacími volbami v Praze 1 to vypadá na zázrak. Nikoli snad kvůli tomu, že podnikatel Václav Fischer si stojí na výhru už v první kole, nejpozději ve druhém proti herečce Jiřině Jiráskové. Zázračné se zdá, že tato kampaň získala své téma a volby do vysmívaného Senátu smysl. Chcete změny ústavy, jak je navrhuje ODS a ČSSD, nebo ne? Tak zní otázka pro sto tisíc voličů pražského centra, alespoň pro ty, kteří se nerozhodují podle svého oblíbeného divadla nebo cestovní kanceláře. Slova jako „vypadá“ a „zdá se“ jsou však na místě. Výše řečené je jen optický klam: volbám do Senátu stále chybí smysl a změny ústavy mohou projít bez ohledu na výsledek těchto voleb. Proč?

Budu skvělá brzda

Čeští politici se s oblibou trumfují, kdo má větší „mandát“. Hned úvodem je tedy třeba říci, že žádný poslanec, žádný zastupitel, žádný ministr, a dokonce ani prezident nemá tak silný mandát jako senátor. Vždyť člen Senátu své křeslo získal v těžkém dvoukolovém souboji. Stál v něm sám za sebe, nevyvezl se ukrytý na kandidátce a přinejmenším si může říci, že pokud nebyl ve svém obvodu nejoblíbenější, pak byl alespoň nejpřijatelnější. Potom ovšem přijde do Valdštejnského paláce a zjistí, že jeho silnému „mandátu“ odpovídají minimální pravomoci. K čemu to celé bylo, když nemůže mluvit do rozpočtu, když může zákony navrhovat jen Senát jako celek (poslanci to mohou dělat sami za sebe) a když jakékoli námitky celé horní komory smete pouhý sto a jeden…