Lidoopi v OSN

Éra internetu, klonování a uměle vyvolaného Velkého třesku přináší další převratná témata a nutí lidi nějak se s nimi vypořádat. Jedním z nich je i dosud nemyslitelný požadavek skupiny seriózních vědců udělit zvířatům některá nezadatelná práva. Návrh vyvolal radost i pobouření a po celém světě se o něm rozbíhá diskuse, připomínající v mnoha ohledech spor mezi odpůrci a stoupenci otrokářství v Americe minulého století. Stejně jako tenkrát běží i dnes fronta mezi dvěma nesmiřitelnými tábory. Jedni v plánu vidí naději na postupný konec přezíravé krutosti a totálního zotročení, do něhož člověk zvířata zaklel v zájmu svého bezpečí a luxusu, druzí naopak nebetyčnou hloupost, kterou naštěstí nelze prosadit. Kdyby se to však, nedej bože, podařilo, mělo by to pro celé lidstvo fatální důsledky. Vždyť co bychom jedli, do čeho bychom se oblékali a kdo by nám sloužil, kdyby měl každý pes a každá kráva hlasovací právo? Stoupenci druhého názoru mají dnes nad svými oponenty výraznou početní převahu. Nicméně jednou vypuštěného džina zvířecích práv se asi schovat zpět do láhve jen tak nepodaří.

Něco tady nehraje

Před klecí o rozloze panelákové kuchyně postává skupinka výletníků. Děti olizují zmrzlinu a šustí bonbonovými pytlíky, dospělí škubou za suché zipy fotografických pouzder. Všichni upírají zrak k silným černým mřížím, za nimiž se bez pohybu do sebe choulí veliký orangutan. „Vůbec se nehýbe, není mrtvý?“ zapochybuje jedna z divaček. "On je to takový lenoch,…