Půl roku se zde debatovalo o tom, že nás čeká cesta do tunelu. Takže když do něj nakonec opravdu vjíždíme, nikoho to už nepřekvapí a příliš se o tom nemluví, přestože světlo na konci nevidět. Asi tak by se dalo vysvětlit, proč poslední, červencové údaje o nezaměstnanosti nikoho nevzrušily a nikdo se ani příliš nenamáhá rozebrat rizika nastávající těžké doby.Počet lidí bez práce se začal s létem rychle zvyšovat, dosáhl rekordní výše 450 000 (tedy bezmála devíti procent). Odborníci se shodují, že už před koncem roku překročí statistika hranici deseti procent a napřesrok poroste ještě dál - mluví se už o patnácti procentech. „Tak velká nezaměstnanost ale u nás nemůže být trvalá,“ uklidňuje už předem ředitel Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí Martin Mácha.
Města v ohrožení
Vývoj nezaměstnanosti opisuje každý rok stejnou křivku: od ledna do června mírně klesá, od června do ledna naopak strmě roste (viz graf). Důvody jsou nasnadě. V létě přicházejí na trh práce absolventi škol, na podzim se propouštějí sezonní zaměstnanci v zemědělství, koncem roku končí pracovní smlouvy v průmyslu a na úřadech. Tentokrát lze ovšem v červenci na účet absolventů připsat jen každého sedmého ze 47 tisíc nově nezaměstnaných. Tuzemská odborná učiliště totiž letos neopustil prakticky žádný absolvent, který by si musel hledat práci (před třemi lety patnáctiletí namísto do učení nastoupili do nově zřízené deváté třídy základních škol). Na druhé straně o to víc…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
