Zapomeňte na klidné stáří

V květnu oznámila Barbora Snopková, přítelkyně a rádkyně dnes už bývalého ministra financí, že odchází do předčasné penze. „Abych se mohla starat o svou matku a užívat si důchodu,“ oznámila stručně. V dnešním Česku nic neobvyklého: téměř každý druhý loňský důchod byl předčasný. Proč bychom měli pracovat? Chceme si užívat, a to co nejdřív. Kvůli této touze mladší daňoví poplatníci loni vytáhli z kapes 2,5 miliardy korun „navíc“ pro ty, kdo měli ještě rok či dva pracovat. Někteří ekonomové sice tvrdí, že zrovna odchod Snopkové, stíhané pro několik trestných činů, byl pro české hospodářství nevyčíslitelným požehnáním, při pohledu na armádu předčasných penzistů však i jim bez ohledu na nádherné letní počasí mrzne úsměv na rtech. Státní důchodový systém hlásí stále větší dluh, a to nás v příštím desetiletí čeká odchod silných poválečných ročníků. Z penze se stala hra na letadlo. Komu ještě stát dopřeje „užívat si důchodu“? Čtyřicátníkům? Stihnou to i třicátníci? A co mají dělat ti, kdo to nestihnou?

Bezesná noc a divoké sny

Ještě v roce 1995 vypadala naše situace skvěle. Ekonomika rostla a nezaměstnanost byla mizivá, zahraniční investice dosáhly dodnes nepřekonané výše. Na důchodovém kontě byl už druhý rok po sobě vysoký přebytek, tentokrát osm miliard. Ministr práce Jindřich Vodička proto prosadil v parlamentu snížení tzv. důchodového pojištění (lépe řečeno - důchodové daně) z více než sedmadvaceti na dnešních šestadvacet procent.Naše dlouhodobé…