Skleněný pokrok a národní Golem

„V prvém podlaží pavilonu vyrůstají kořeny a základy kmene Stromu Poznání, osové dominanty celého pavilonu, která prorůstá podlažími Historie a Přítomnosti a rozkošatí se v zóně Budoucnosti v kupoli pavilonu, kde na sebe bere podobu gigantické skleněné plastiky.“ V této vizi prezentace českého skla na světové výstavě Expo v Hannoveru je dobře čitelný jazyk starých časů. Nad skleněnou korunou stromu poznání chybí už jen skleněná raketa s prvním českým skleněným kosmonautem. Zcela vážně míněná teatrální expozice českého skla vzešla na začátku tohoto roku vítězně z regulérní soutěže na libreto našeho pavilonu. Jejím autorem je Ladislav Kopecký, který je jako někdejší pracovník socialistického Art centra zvyklý na to, že české sklo hned každému v cizině musí vyrazit dech. Scénář vybrala odborná komise, jejíž členy ovšem nikdo není schopen prozradit. Zřejmě poučeni posledním „úspěchem“ v Seville, kde byl originální koncept Petra Rezka na poslední chvíli odmítnut a pavilon byl naplněn opět osvědčeným sklem (viz Zdeněk Lukeš v Respektu č. 15/99). Příběh pavilonu však výběrem skleněného libreta neskončil. Na základě další, tentokrát architektonické soutěže byl vybrán návrh studia mladých architektů D. U. M. (Marek Chalupa a Milan Jírovec), který na rozdíl od „skleněného“ scénáře skutečně reprezentuje současné trendy. Mezi architekty a scenáristou nebylo možné dojít k vzájemné dohodě, harmonogram…