Předminulý víkend se ve sportovním letadle zabil syn Johna F. Kennedyho, jednoho z nejznámějších amerických prezidentů. Spadl do moře se svou ženou a její sestrou. A minulý týden ve středu všechny televize vysílaly záběry Neila Armstronga, který došlápl na povrch Měsíce a řekl, že je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo. Smrt syna zavražděného JFK a výročí přistání Apolla 11 na Měsíci vyvolaly obrovský ohlas. Obojí se pojí s šedesátými léty, která v nás zanechala neobyčejně silný otisk.
Tehdy nám bylo dvacet
V květnu 1961 prezident Kennedy oznámil, že Spojené státy vyšlou do konce desetiletí člověka na Měsíc. Amerika si uvědomila, že ji Rusové předběhli, když Gagarin kroužil okolo Země, a že by ji mohli předstihnout i vojensky. Začala velká soutěž velmocí. V Kennedyho slovech zněla ale také obrovská sebedůvěra. Nebo spíš důvěra, že lidské možnosti nemají žádné hranice. Jako kandidát na prezidenta měl slabiny, byl katolík, byl mladý a relativně nezkušený v mezinárodních věcech. A přece vyhrál. Byl krásný a jeho otec měl obrovské peníze, které dokázal uplatnit. Z Kennedyho se stal idol. Poskytl Američanům pocit, že každý má šanci. Přinesl pozitivní očekávání a výhled. A let na Měsíc byl projekt, který přesahoval jednotlivce bez ohledu na závod s Rusy.Ten přesah byl typický pro generaci šedesátých let. Studenti v Berkeley, na Kent State University, Harvardu a na dalších místech se spojili a bouřili se proti „establishmentu“.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
