0:00
0:00
Zahraničí19. 7. 19995 minut

Revoluce požírá své děti

Astronaut

Dva roky působení prezidenta Mohammada Chatamího v čele íránské exekutivy přinesly své ovoce. Írán prožil týden dosud nejsvobodnějšího vyjadřování názorů od roku 1979. Tehdejší revoluce se domáhala i svobody, ale dala vzniknout islámskému režimu, který se od původních ideálů odklonil. Duchovní vůdce revoluce ajatolláh Chomejní měl velkou podporu svých mladých stoupenců. Ti po 20 letech představují „revoluční“ sílu, která pošlapává ideál svobody svých dětí: islámská revoluce jim není cizí, ale chápou ji v její čisté podobě.

Zákon na novináře

↓ INZERCE

Před čtrnácti dny vyvrcholil v Íránu spor o svobodu projevu, jak ji sliboval svým nadšeným stoupencům Mohammad Chatamí spolu s dalšími reformami. Ty oslovily hlavně mladou generaci, představující dnes více než polovinu obyvatel Íránu. Nyní je zřejmé, že triumfální a pro mnohé i překvapivé vítězství Chatamího v prezidentských volbách v květnu 1997 bylo výrazem skutečné vůle voličů. Od konce roku 1998 ale sílil tlak stoupenců konzervativního kléru proti reformám, které by mohly omezit jeho suverénní vládu nad osudem země. Projevilo se to absurdními soudními procesy proti stoupencům Chatamího, sérií vražd nepohodlných intelektuálů a tlakem na omezení svobody slova, zejména v tisku.Tisk se po nástupu Chatamího těšil značné volnosti a mohl nevídaně svobodně vyjadřovat názory celého spektra íránské společnosti. Ve středu 7. července však bylo nařízeno uzavření jednoho z nejpopulárnějších „pravdomluvných“ deníků v…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články