Válka je válka

Začátkem června, poněkud stranou zájmu médií zaměřených na konec války v Kosovu a belgická kuřata, projednávalo francouzské Národní shromáždění nový zákon, který se vrací k letům 1954–62. Jde o éru, kterou řadoví Francouzi po dlouhá desetiletí nazývali „válkou v Alžírsku“ a oficiální místa „operacemi k udržení pořádku v severní Africe“. Zákon se týká právě tohoto sémanticky odlišného pohledu na pojmenování událostí, jež z departementu Alžírsko učinily po 132 letech francouzské koloniální správy nezávislý stát. Byl přijat nebývale rychle a jednomyslně. Po 37 letech od podpisu mírových dohod mezi pařížským kabinetem a provizorní vládou alžírské republiky v lázeňském městečku Evian tak parlament uznal, že Francie neudržovala v Alžírsku pořádek, ale vedla klasickou válku.

Od pořádku k boji

Snaha označit vojenské operace v Alžírsku pravým jménem není ve Francii nová. Vedle intelektuálů (příkladem může být výběr tematických článků Raymonda Arona z druhé poloviny 50. let, publikovaných v knize „Dějiny 20. století“) a veřejnosti, jimž rozměr i podstata bojů nemohly uniknout, balancovaly mezi oficiální linií a zřejmou realitou i politické elity země. Například lídr opozice Guy Mollet mluvil už v roce 1955 v parlamentu o „stupidní a bezvýchodné alžírské válce“. Leč sotva se stal premiérem, konflikt se prohloubil a „udržování pořádku“ pokračovalo stejnými prostředky dál. Jazykové schizofrenii se nevyhnul ani generál de Gaulle. V květnu 1958 prohlásil, že …