Od okamžiku, kdy 24. března ve 20.00 dopadly první bomby NATO na Jugoslávii, byla česká veřejnost rozpolcena. Ke zmatku vyvolanému skutečností, že Češi byli pouhých dvanáct dní před zahájením operace přijati za členy Aliance, přispěl i nejasný názor domácích politických lídrů. Po klíčových letech 1938, 1948 a 1968 si připomeňme několik momentů z dějin snad posledního debaklu českých politiků ve 20. století.
Na počátku byla lež
Aliance Prahu informovala o plánech na leteckou kampaň i o variantě pozemního tažení. O dokončení plánů operace „B“ (pozemní nasazení aliančních jednotek v Kosovu) zpravila Mise ČR při NATO českou vládu již v červnu 1998. Pokyn k vyslovení souhlasu Prahy se startem náletů vydal 20. března na zasedání nejvyššího politického orgánu NATO - Severoatlantické rady - velvyslanci Kovandovi osobně předseda vlády Miloš Zeman. NATO rozhoduje souhlasným vyjádřením všech členských států. Vláda ČR tedy mohla zahájení letecké kampaně zabránit.Následné usnesení vlády číslo 256 z 22. března vysvětlující, že o operaci se rozhodlo před vstupem ČR do Aliance, bylo - stejně jako pozdější chování kabinetu - inspirováno vnitropoliticky. Vláda se tímto textem (podle sdělení ministra Mertlíka) zabývala na jednání Bezpečnostní rady státu tři hodiny. S přihlédnutím k pouhé 54% podpoře členství ČR v Alianci pomohla odstartovat zaječí kurz vlády nešťastně formulovaná anketa ČT, odvysílaná 24. března. Špatně zadaný průzkum ukázal převažující nesouhlas…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu