Nejnovější román Jiřího Kratochvila se jmenuje Noční tango aneb Román jednoho léta z konce století (Brno, Petrov 1999, 160 stran). Je to první kniha, kterou Kratochvil po rozchodu s nakladatelstvím Atlantis vydává u nového nakladatele (podivné praktiky Atlantisu vysvětlil autor před časem v rozhovoru v Literárních novinách). A leccos nasvědčuje i tomu, že je to kniha nového uměleckého vzestupu.Kratochvilova první rozsáhlá próza Medvědí román (v samizdatu 1988, Brno 1990) měla výrazně experimentální charakter. V dalších dílech se jeho styl oprošťoval, směřoval k postmoderní hravosti a čtenářské přitažlivosti, ale z originality jazyka i vypravěčských postupů se krok za krokem stávala virtuozita. Po vydání knih Siamský příběh (1996) a Nesmrtelný příběh (1997) získal Kratochvil prestižní ceny Egona Hostovského a Karla Čapka, dostalo se mu ovšem také tvrdé a nikoli neoprávněné kritiky od Martina Hyblera v Kritické Příloze Revolver Revue. Hybler přistupoval ke Kratochvilovi zvenčí, bez vnímavého pochopení jeho vnitřního světa („šminkování prázdnoty“, „pouhá dekorace univerza“), ale snad právě proto mohl postihnout jeho úskalí, stejně jako kdysi Peroutka, necitlivý k avantgardě, postihl meze Vančurova stylu po vydání Posledního soudu.
Bláto kaluží
V slavných časech nástupu románu 19. století napsal Stendhal, že román je zrcadlo, které se prochází po silnici. Jednou obráží modř nebes, jindy bláto kaluží. Podle Jeana Ricarda román už dávno není takovým…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu